V devíti kapitolách je představeno devět různých životů a cest víry, které reprezentují část z duchovního bohatství Indie. Každý z nich je jiný, originální. William Dalrymple se v každém z nich soustředí na příběh konkrétního člověka a na to, jakým způsobem jej jeho víra obohacuje. Vše nenásilnou formou usazuje do kontextu místa a času.
A tak i lidem neseznámeným s indickými reáliemi je umožněno nahlédnout do náboženských praktik a myšlenkových pochodů buddhistického mnicha, bengálského zpěváka nebo jihoindického tanečníka. Tato kniha je jedním z nejlepších důkazů rozmanitosti Indie. Nečekejte však obecné povídání o hinduismu. Příběhy těchto lidí jsou vše, jen ne tuctové.
Džinistická mniška
Kniha začíná rozhovorem s džinistickou mniškou, jejíž nejlepší přítelkyně dobrovolně zemřela smrtí hladem. Džinisté vyznávají víru v nenásilí a neulpívání na materiálnu tohoto světa. A právě dobrovolné postupné zřeknutí se jistých požitků a potravin, které může trvat i více let, vede v závěru jejich života k odproštění se od všeho hmotného a ke konečné smrti. A právě na konfliktu mezi vírou v neulpíváním a přítelstvím mezi dvěma ženami, je postaven tento příběh.
Tanečník Theyyam
Jedním z tradičních tanců jižní Indie je mimo Kathakali také Theyyam. Skupina tanečníků obchází během zimního období vesnice Kéraly a během nočních, několik hodin trvajích představení, předvádí příběhy ze života bohů. Autor se dozvídá, jaké to je, když do těla vstoupí bůh, kterého právě tančník představuje. Ve chvíli, kdy si nasadí masku a pohlédne do zrcadla, stává se bohem, ztrácí své vlastní vědomí a v tranzu pak i deset hodin bez přestávky tančí. Takové představení je pro místní lidi spíše aktem bohoslužby než běžným divadlem.
Posvátná prostitutka
Tradice posvátných chrámových prostitutek (devadasi) je v Indii velmi stará. Bohyni Yellammě bývají v současnosti zasvědceny dívky z chudých rodin. V mnoha částech Indiie je její kult velmi silný. Panenství a všechny sexuální styky jsou pak obětovány bohyni, i když často není rozdíl mezi běžnou prostitucí a uctíváním boha. Nicméně devadasi věří, že jejich bohyně je ochraňuje a stojí za nimi. Rozhovor s jednou z nich ukazuje, jak tato víra může být silná. Až do smrti.
Zpěvák eposů
Mezi tradiční zábavu Radžastánského venkova patří přednes velkých indických náboženských eposů nebo jejich místních verzí. Tito vypravěči si dokáží zapamatovat až 200 000 veršů a během několika nocí je převyprávět. Tomuto umění se začínají učit již od dětství a tradice se předává v rodině z otce na syna. Dalrymple si všímá rozdílů mezi ústním a písemným podáním příběhů a o vlivu na tuto tradici, kterou mají moderní způsoby zábavy a hlavně záznamu informací jako např. televize nebo DVD.
Sufijská tradice
V tomto příběhu se autor vydal do jihovýchodního Pákistánu a předkládá příběh ženy, která se stala vyznavačkou sufijského islámu. Její příběh cesty z chudého Biháru do Bangladéše a následně do Pákistánu, je zajímavý sám o sobě. Její pojetí víry se výrazně liší od tvrdé linie islámu, která je v poslední době v Pákistánu prosazována. Nikdo proto nemůže předpovědět, jak dlouho se ještě udrží tento mystický směr uctívání světců, svatyň a tolik podobný hinduistickému pojetí víry.
Příběh buddhistického mnicha
Buddhistický mnich vypráví během svého exilu v Dharamsale svůj životní příběh. Kdysi dávno vstoupil do tibetského kláštera. Poté, co byl klášter vydrancovám čínskými vojsky se stal navzdory své buddistické víře, partizánem a pokoušel se s Číňany bojovat. Doprovázel pak Dalajlámu na jeho útěku z Tibetu doIndie, kde vstoupil do indické armády a doufal v osvobození Tibetu. Jeho život se pak stal jedním velkáým rozporem mezi cestou Dharmy a realitou války, které se účastnil. Po mnoha desítkách letech se v indické Dharamsale snaží jako mnich zbavit všeho toho zlého, co jako voják napáchal.
Tvůrce soch
Odlít kvalitní bronzovou sochu, která by se mohla stát symbolem uctívání v chrámu, je umění a staletá tradice. Je to modlitba sama o sobě, plná rituálů. Podle tohoto příběhu je schopen takovou soch vyrobit pouze silně věřící mistr. Co však dělat ve chvíli, kdy staletou tradici chce přerušit syn, který se místo sochařem chce stát programátorem?
Paní soumraku
Velmi zvláštní kult je zasvědcen bohyni Taře. Její uctívači žijí na kremačních polích a uctívají v tantrických rituálech tuto krvavou bohyni. Věří, že Tara je přítomna v kostech a lebkách zemřelých.
Píseň slepého zpěváka
Baulové jsou potulní zpěváci devocionálních písní. Putují zejména po východní Indii. Odmítají kastovní systém a společenské konvence. Zpěv a tanec je jejich způsobem meditace a modlitby k bohu.
Píseň indických Baulů
Tanečníci theyyam
Vyplatí se číst knihy od autorů, co v Indii žijí, dlouhodobě se jí zabývají a přitom stále mají západní nadhled.
William Dalrymple mezi ně určitě patří.
