Sahají až 90 metrů do hloubky a ke hladině vede obvykle složité schodiště se spoustou odpočívadel. Zdi zde lemují sochy a reliéfy s náboženskou i světskou tématikou. To, co jinde v Indii spatříte pouze v chrámech — úžasně detailní výzdobu, bohatost vzorů reliéfů…, je zde na takovém všedním místě, jako je studna.
Postavit váv v minulosti patřilo mezi prestižní záležitost, jejich stavbu financovali panovníci a místní boháči. Místní vávy se staly nejen zdrojem vody, ale i místem setkávání, náboženských obřadů nebo jen místem, které unavení vesničané využijí k úkrytu před úmorným vedrem.
Adalaj vav
Mezi nejznámější vávy patří Adalaj vav nedaleko od Ahmedabádu. Zvenku vypadá stavba nenápadně. Pravé bohatství výzdoby je ukryto pod zemí. První schodiště vede do prvního podzemního patra — místnosti s kopulí podepřenou osmi bohatě zdobenými sloupy. Odtud vedou schody přes 4 další patra dolů do vlastní studny. Právě od těchto stupňů pochází výraz “stepwell” — patrová studna, jak se často překládá gudžarátský výraz “vav”.
Vlastní šachta Adalajské studny je osmihranná a v 5 patrech lemovaná balkony a galeriemi v celkové hloubce 30 m.
Je to také jedna z mála studní s dobře zdokumentovanou historií. Její příběh je totiž vytesán na zdech v sanskrtu a jazyce Pali. V roce 1499 obsadil násilím tuto oblast vládce vedlejšího státu muslim Mohammed Begda. Pokořil a rozvrátil místní knížectví ovládané hinduisty. Zamiloval se do manželky padlého krále Rudábáí a žádal ji o ruku. Ona souhlasila pod podmínkou, že nechá dokončit Adalaj vav, který začal stavět její původní manžel.
Tak vznikl místní úžasný architektonický styl kombinující původní náboženské hinduistické motivy s islámskými vzory zahrnujícími květy, ryby a zvířata. Na reliefech studny můžete najít scény ze života krále, tanečnice, erotické výjevy i detailně provedené vzory, siluety ptáků a květin.
Když byla po dvaceti letech studna hotova, Rudábáí zachránila svoji čest. Namísto sňatku se vrhla do studny a utonula.
Podle místního hlídače je na dně šachty asi o 6 stupňů nižší teplota než na povrchu. Ticho a příjemné vlhko, které tu panuje, láká i v dnešní době turisty i místní rolníky k odpočinku nebo spánku. Adalaj je malá vesnička dobře dostupná z Ahmedabádu autobusem. Z hlavní silnice vede zhruba 1,5 km dlouhá odbočka do vlastní vesnice.
Pokud si můžete vybrat dobu návštěvy, zajeďte sem v poledne. Tehdy totiž slunce proniká až na dno hluboké šachty a prosvětluje všechny galerie a schodiště.
Takových studní vzniklo v oblasti západní Indie zhruba 120. Adalaj patří spolu s Rani ki vav k nejznámějším příkladům. Ne všechny vávy jsou však výše popsaného typu. Některé schodové studny jsou otevřené a mají spíše charakter širokých a hlubokých bazénů, které se symetricky zužují směrem k vodě. Příkladem je např. Chand Baori poblíž Džajpuru (pro lepší představu přikládám foto z Wikipedie).
Rajon Ki Baoli
Pokud pojedete na okraj Delhi podívat se na známý Kutab Minar a kovový sloup, určitě nevynechejte nedaleké zříceniny v Mehrauli (asi 10 min pěšky od Kutab Minaru). Mimo jiné zde najdete také krásný příklad schodové studny. Tomuto typu chybí lehkost a kamenná detailní výzdoba studní v Gudžarátu, ale určitě stojí za návštěvu.
Agrasen ki Baoli
Při hledání podkladů pro článek jsem objevil zajímavou věc. Jedna taková studna, i když poněkud jiného typu, se nachází přímo v centru Nového Delhi poblíž Connaught Place. Je ukryta v nové zástavbě a málokdo o ní ví. Nazývá se Agrasen ki Baoli a zde je její umístění na satelitní mapě. Těším se, že při další návštěvě Delhi se na ni určitě podívám.
Patrová studna Adalaj se nachází ve vesnici Adalaj poblíž Ahmedabadu.
Jedná se o krásný příklad patrové studny a určitě stojí za návštěvu. Byla postavena v roce 1498.
