Konečně je tu Tádž Mahal

Za svoji průvodcovskou praxi jsem jej navštívil více než dvacetkrát. A stále to stojí zato. Jiné významné stavby se mi už okoukaly, ale Tádž Mahal mohu vidět stále znovu a znovu. Čím to je? O jeho kráse, symetrii a příběhu vzniku byly sepsány mnohé knihy a nechybí v nabídce skoro žádného zájezdu po Indii. Po internetu se válí tisíce fotek a krátkých textů na téma “pomník lásky”, “obraz ráje na zemi” a jiné podobné superlativy.

To vše Tádž Mahal je a ještě něco navíc. Agra, kde se monument nachází, je obvyklým indickým škaredým městem. Betonová monstra, špinavé ulice a zmatek. Určitě byste tu nečekali památku tohoto významu.

Tádž Mahal stojí na břehu řeky Jamuny ve čtvrti označované jako Tádžgandž. Málokoho dnes napadne, že změť uliček před jeho Jižní branou je bývalým rušným karavansarajem. Ze západu a východu sem ústí další dvě brány obklopené z vnější strany původními bazary. Tyto bazary byly kdysi nedílnou součástí celého komplexu a spolu s karavansarají svými výnosy přispívaly k jeho údržbě.

Málokdo ale tuší, že Tádž Mahal není jen jedna jediná bílá stavba známá z fotografií. Jeho krása je v citlivém umístění v rámci celého komplexu staveb, hradeb, bran a nádvoří postavených z červeného pískovce.

Když se tedy propletete změtí úzkých uliček čtvrti Tádždandž a koupíte si lístek, dostanete se na vnější nádvoří Jilaukhana. Nespěchejte a prohlédněte si jej. Má pár zajímavostí, které obvykle turisté míjí v touze vidět co nejdříve to hlavní. Znají jen samostatnou bílou hrobku. Mešitě, branám, hradbám a ostatním budovám není často věnovaná pozornost a to je jistě škoda. Všude jinde by byly samostatnou úžasnou památkou a návštěvníci by je obdivovali a fotili. Zde působí jen v roli “chudého předskokana” k tomu hlavnímu — bílé symetrické hrobce na vyvýšené platformě v dálce před vámi.

Prostranství Jilaukhana sloužilo k ceremoniálním účelům a jako přechodný prostor mezi vnějším rušným světem a klidem vnitřních zahrad. Zastavte se tu na chvíli a všimněte si, že všechny tři brány mají z vnitřní strany výrazně bohatší výbavu než ze strany vnější. Jilaukhana je lemována arkádami a nachází se zde také dvě hrobky dvou méně oblíbených manželek Šáhdžahána. Ostatní budovy sloužily jako obytné prostory správců hrobky.  

Před vámi je poslední brána —  Darwaza-i-Rauza s řadou bílých kopulí na vrcholu. Sama o sobě je monumentální  a hned za ní se otevře výhled na zahradu postavenou v perském stylu. Rozdělení prostoru do čtyřech částí (charbagh) je klasickým perským způsobem návrhu zahrad. Jinde  jej můžete vidět například u Humájunovy hrobky v Delhi nebo na slavném náměstí Nakš-e džahán v Isfahánu nebo v zahradách Šalimar v Kašmíru. Prostor je tu rozdělen mělkým vodním kanálem a menšími chodníky na čtyři části, které se dále dělí na pravidelné trávníky. Toto klasické členění má symbolizovat pozemský ráj.

Na tomto místě se obvykle návštěvníci zastaví překvapením a vychutnávají si tu eleganci, pravidelnost a vyváženost Tádž Mahalu. I po mnoha návštěvách mě nepřestává fascinovat pohled na jeho symetrii.

Teprve při bližším pohledu vynikne další rys stavby — speciální výzdoba. Bílý mramor je totiž intarzován osmadvaceti druhy drahokamů a polodrahokamů. Tvoří rostlinné motivy, geometrické obrazce i kaligrafické nápisy i citáty z koránu. Pro tuto speciální techniku označovanou jako Pietra dura byly použity pandžábské jaspisy, čínské nefrity a křišťály, safíry ze Srí Lanky, modrozelený tibetský tyrkys, afghánský lazurit a červený karneol z Arábie. V tomto výčtu se pak dovoz bílého mramoru z indického Rádžastánu skoro ztrácí. Vždyť se těžil “pouhých” tři sta kilometrů  daleko.

Proč bylo vynaloženo tolik úsilí, peněz, proč vzniklo tolik krásy? Tádž Mahal nechal postavit indický panovník Šáhdžahán jako hrobku pro svoji třetí ženu Ardžumant Banú později přezdívanou Mumtáz Mahal (vyvolená paláce). Ta byla ve věku devatenácti let provdána za prince Kummára, pozdějšího panovníka Šáhdžahána. Stala se jeho nejoblíbenější ženou a doprovázela jej na cestách a dobyvačných taženích. A právě na jedné vojenské výpravě do Dekanu zemřela při porodu svého čtrnáctého dítěte.

Podle zápisů tehdejších kronikářů Šáhdžahán trpěl žalem, který byl neutěšitelný. Po dobu jednoho roku se v odloučení a samotě vzpamatovával ze smrti milované ženy. Během této doby mu také zbělaly vlasy. V Agře, svém sídelním městě započal roku 1632 stavbu, která měla po dobu dvaceti dvou let soustředit obrovské lidské i finanční zdroje. Osm let před koncem života jej však z trůnu sesadil jeho nejmladší syn Aurangzéb. Během krátké doby porazil své dva starší bratry a otce uvěznil v Agerské pevnosti. Ve věku čtyřiasedmdesát let Šáhdžahán zemřel a byl pochován vedle své milované ženy. Jeho hrobka je tak jediným asymetrickým prvkem jinak kompletně souměrného areálu Tádž Mahalu.

Stala se vrcholem mughalské architektury, která do sebe převzala to nejlepší z perských, islámských a původních hinduistických staveb. Tento postupný vývoj je krásně vidět, když porovnáte stavby jeho předchůdců a vzorů — červenou Humájunovu hrobku v Delhi, elegantní Džahangírovu hrobku v pákistánském Lahore nebo Akbarův hrob v Sikáře.

Tipy k návštěvě

• Domácí i zahraniční návštěvníci obvykle míří k Západní bráně. Nedaleko od ní je totiž velké záchytné parkoviště. Od něj vede upravená parková cesta ke vstupu a prodeji lístků. Proto se tu také tvoří největší fronty. Pokud sem dorazíte později než pár minut po otevření areálu, počítejte i s 1-3 hodinami čekání ve frontě.  Výhodnější vstup je od jižní strany z malé uličky Tádžganže. Od Východní brány bývají fronty také mnohem kratší.

• Vstupné pro Indy je 100 Rs (přibližně 33 Kč). Vstupné pro turisty je 750 Rs (přibližně 250 Kč).

• Pokud máte tu možnost, vyberte si k návštěvě den mimo pátek a víkend, kdy fronty a množství návštěvníků bývají enormní.

• Vyhraďte si na návštěvu celý den, počítejte se zdržením ve frontě a vychutnejte si atmosféru místa.

• Rozhodně nejezděte s cestovkou z Delhi na jednodenní návštěvu Agry. Program těchto zájezdů bývá hodně našlapaný. Samotná jedna cesta z hlavního města zabere zhruba 4,5 hod a v itineráři bývá i návštěva Agerské pevnosti, Baby tádže, Akbarovy hrobky v Sikandře nebo dokonce Fatehpur Sikri! To se v rozumné míře nedá zvládnout.  Výhodnější je jet samostatně z Delhi ranním vlakem, prohlédnout si památky a nočním vlakem se zase vrátit. Nebo se složit na auto a naplánovat vše podle sebe.

• Pokud to půjde, navštivte Tádž Mahal během různých částí dne. Má pokaždé jinou barvu. Je jasně bílý brzy ráno nebo nažloutlý při západu slunce. Také za měsíčního světla je kouzelný. Nevím jak dnes, ale dříve bylo dovoleno vstupovat do jeho zahrad během úplňkové noci. Kousek jeho kopule je vidět z teras okolních hotelů. Využijte tuto příležitost.

• Jídlo a pití jiné než voda není v areálu dovoleno. Můžete si přinést láhev s vodou, ale jinou uvnitř nekoupíte. Malá voda je v ceně turistické vstupenky.

• Za fotoaparát se neplatí. Použití stativu je problematické. Buď vás s ním nepustí vůbec dovnitř, nebo čekejte byrokratické překážky a tučný poplatek.

• Určitě nevynechejte další památky v Agře. Místní Agra Fort je mnohem zachovalejší a zajímavější než její protějšek v Delhi. Na druhé straně řeky je tzv. Baby Taj neboli hrobka vezíra I’timād-ud-Daulah. Nedaleko Agry se nachází Akbarova hrobka v Sikandře. A zhruba 1,5 hodinu cesty od Agry je opuštěné bývalé hlavní město Fatehpur Sikri.

 Několik zajímavosti

• Zahrada před hrobkou byla původně navržena pro stromy a záhony květin, zejména růží. Současný zelený trávník byl založen Brity v roce 1903.

• Podle nepodložených legend měl na opačném břehu řeky Jamuny stát Tádž Mahal černé barvy jako hrobka pro Šáhdžahána.

• Náhrobky, které vidíte uvnitř Tádžmahálu, nejsou ve skutečnosti pravé hroby. Podle islámské tradice jsou skutečné hroby Mumtaz Mahal a Šáhdžahána v podzemní místnosti hned pod nimi a občas jsou přístupné veřejnosti.

• Po boku Tádž Mahalu se nachází dvě další nádherné stavby. Ta vlevo, obrácená k západu (při čelním pohledu na hrobku) je mešitou. Zatímco ta druhá, naprosto identická, napravo od hrobky je zde pouze pro zachování symetrie a sloužila k ubytování.

• Vstupné ještě v devadesátých letech bývalo 10 Rs. Nebyl tedy problém hrobku navštěvovat opakovaně, protože jedna návštěva rozhodně nestačí.  V roce 2000 bylo vstupné navýšeno z 10 Rs na 750 Rs a následoval obrovský propad návštěvnosti s tím, že mnoho západních turistů do Agry přijelo ve čtvrtek večer a památku navštívili během pátku, kdy byla zadarmo pro všechny. Následoval velký útlum ubytovacích a stravovacích možností v celé Agře. Hodně hotelů a obchodů žijících z turistů bylo pro nezájem nuceno ukončit svoji činnost a nepomohly ani protesty a demonstrace jejich majitelů. V současnosti jsou volné páteční vstupy zrušeny.

Virtuální prohlídka

• http://www.virtualtravel.cz/indie/agra/tadz-mahal.html