A že některá setkání byla opravdu bláznivá!
Běž si svou vlastní pouť
V Indii je mnoho řek považováno za svaté, avšak Narmada mezi nimi vyniká. Podle legendy se bohyně Ganga, jejíž vody protékají rozsáhlými oblastmi Indie, někdy cítí „znečištěná”. Aby se očistila, promění se v černou krávu a vykoupe se v posvátných vodách Narmady.
Už staletí ji obcházejí poutníci. Nejsou to jen potulní sádhuové – na pouť vyrážejí úředníci, tátové od rodin, důchodci i studenti. Někteří poutníci putují bosi a nesou jen to nejnutnější – náhradní oblečení, láhev s vodou, něco málo jídla a putují bez peněz. Žijí z toho, co jim nabídnou místní obyvatelé podél řeky.
Každé pravidlo lze porušit
Narmada parikrama má svá specifická pravidla a zvyklosti, která ji odlišují od jiných poutních tras v Indii. Zde jsou některá z nich:
Nepřekračovat řeku – Poutníci nesmí řeku během cesty překročit. Putují podél jednoho břehu až k prameni či ústí, kde ji symbolicky „obejdou“ a pokračují po druhé straně.
Putovat pěšky – Tradičně se pouť absolvuje pěšky jako projev pokory a oddanosti. I když dnes někteří využívají kolo či auto, motorizované způsoby nejsou považovány za platné a ášramy je často odmítají.
Dodržování čistoty – Poutníci dbají na osobní i duchovní čistotu – pravidelně se koupou v řece a dodržují vegetariánskou stravu.
Respekt k místním zvykům – Na trase jsou vesnice, chrámy a ášramy, které nabízejí jednoduché ubytování. Poutníci se řídí místními pravidly a tradicemi.
Bez dopravních prostředků – Použití jiného dopravního prostředku než vlastních nohou se považuje za porušení zásad pouti.
Časový rámec – Během monzunů bývá pouť přerušena, protože rozvodněná řeka znemožňuje bezpečný průchod.
Modlitby a mantry – Poutníci často recitují mantry, například „Narmade har,“ na výraz úcty k duchovní síle řeky.
I když jsem putoval v závěru sezóny, potkal jsem několik stovek jiných poutníků. Setkávali jsme se večer v ášramech a rozcházeli se brzy ráno. A někdy si jen tak zamávali při míjení na kraji silnice.
Nikdo z nich se na mě nezlobil, že oni jdou pěšky a já zvolil kolo. Chápali, že můj čas je omezený a že jsem několikrát řeku musel překročit a porušit tak jedno ze základních pravidel.
I když většina poutníků šla skutečně pěšky, potkal jsem několik zajímavých lidí s velmi specifickým způsobem cestování.
Parikrama na slonovi
Už jste viděli poutníky na slonovi? Jedny takové jsem potkal – na cestě byli už druhým rokem.
Jedu si tak v klidu po boční cestě kolem řeky, když v tom se najednou proti mně objevil slon. A s ním 3 zvláštní a vysmátí týpci. Jeden jel na hřbetě slona, dva hráli na malé tamburíny a vybírali peníze od kolemjdoucích. On totiž takový slon toho opravdu hodně sežere.
Nevím, kdy a jak jejich parikrama skončí. Byli na cestě už druhým rokem. A tipuji, že to neví ani oni sami.
Manager na pouti
Tento super týpek vystudoval MBA a obor chemie na univerzitě, pracoval jako manažer ve velké firmě v Mumbaji. Pak vše opustil a odešel do bezdomoví. Narmadu obešel už dvakrát kompletně a nyní dokončuje třetí okruh. Každý okruh mu trvá přibližně jeden a půl roku. Neví, kolikrát to ještě zvládne. Mluvil výborně anglicky, měl přehled o dění v Evropě a dobře jsme si popovídali.
Stěžoval si na křeče ve svalech a řešil nákup minerálů a vitamínových doplňků. Jak zvládá financování své cesty? Zeptal jsem se, protože každý poutník občas potřebuje něco zaplatit – ať už jde o léky, nebo drobnosti na cestu.
Tvrdí, že za uplynulé roky se o něj Narmada vždy postarala. Jednu chvíli neměl nic a hned vzápětí dostal desetitisice Rupií. O část se podělil s místním ášramem, protože o dar je nutné se dál podělit.
Parikrama vleže
Tohle setkání bylo asi nejbláznivější a nejšílenější ze všech. Potkal jsem poutníka, který šel kolem Narmady vleže. Ano, čtete správně.
Celých 2 600 km zvládá tak, že se položí na zem, natáhne ruce, a pak se posune o délku svého těla dál. A tak stále dokola stylem housenky píďalky. Jediné, co mu pomáhá, je matrace, na kterou si lehá a posunuje, a také malý vozík s osobními věcmi.
Denně zvládne zhruba 4–5 km, na cestě je už čtvrtým rokem a neví, kdy cestu dokončí. Zaujal mě jeho optimismus, úsměv a vyrovnanost. A také to, že zůstal čistý a upravený. I když většinu dne trávil na zemi v prachu cesty.
Cyklo Sádhu
Potulní sádhuové křižují Indii obvykle pěšky. Někdy je potkáte ve vlaku či autobusu, jak si zkracují cestu k některému z posvátných míst.
Tento super týpek ale Narmadu objížděl na kole. Zaujalo mě, že zatímco já měl na cestu omezený čas a nějakým způsobem byl tlačený dopředu k výkonům, on jel naprosto na pohodu. Někdy urazil 5 km jindy zase 30 km. Málokdy víc. Vzhledem k tomu, že se blížil závěr poutnické sezony, hledal nějaké místo, kde přečká období dešťů.
Hike your own hike – každý má svou vlastní cestu
Narmada Parikrama není jen o pravidlech a tradicích. Je o osobním přístupu, pokoře a cestě k sobě samému. Jak kdosi moudrý řekl:
„Každému jeho vlastní parikrama.”
Takže – kdo jsme, abychom soudili cesty druhých?
Tipy pro budoucí poutníky
- Cestu plánujte mimo monzuny.
- Respektujte místní tradice a nezapomeňte na skromnost.
- Ať už jdete pěšky, na kole, nebo máte slona – nejdůležitější je duchovní rozměr vaší cesty.
