Madhjapradéš

Když se vydáte podél břehů jedné z nejposvátnějších řek Indie, víte, že cesta nebude úplně pohodlná. Na kole, mezi poutníky, v prachu a vedru indickým venkovem, kam se běžný turista nikdy nepodívá.

Projel jsem ji od pramene až k moři. Občas žádný komfort – ale s autentickými zážitky, které za to stojí.

Naplánovat si cestu po indickém venkově může znít romanticky a zajímavě. Nezapomeňte ale, že „venkov“ v Indii znamená i naprostou absenci služeb a ubytování západního typu. Hotely tu prostě nenajdete. Během stovek kilometrů budete spát tam, kde se ocitnete, a v tom, co je právě k dispozici.

A nemusí to vždy být úplně příjemné.

Pozorovat cvrkot a dění na břehu indické řeky má své neopakovatelné kouzlo. Modlitby poutníků, koupající se děti, pradleny i večerní obřad ohně.
Podobné scény spatříte v Indii na mnoha místech. Přesto jsou gháty řeky Narmady něčím jiné a svým způsobem úžasné. Stojí zato zde prožít celý den.
Podívejte se na komentovanou fotogalerii z jednoho takového místa.

Fotografie nejstarší a nejvýznamnější buddhistické stavby v Indii nechybí v žádném tištěném průvodci ani monografii věnované indickému umění. Snímky jejich čtyř bohatě sochařsky vyzdobených tóran, tedy vstupních bran, patří mezi nejpůsobivější.
Podívejte se tedy na komentovanou galerii snímků a nechte se jimi inspirovat třeba k návštěvě.

Představte si jeskynní malby typu Altamita nebo Lascaux. Jen starší o pár tisíc let. Bez turistického zázemí, bez parkoviště plného autobusů a fronty všudypřítomných turistů.
Najdete tu stáda jelenů a slonů, buvoly a tygry kreslené červenou hlinkou po skalních stěnách. Budete zde skoro sami. Bez průvodce. V zeleni tropické džungle. V srdci Indie. To jsou skalní malby v indické Bhimbetce.

Políčka tu rolníci obdělávají dřevěným pluhem taženým párem kravek. Stejně tak, jako to dělali jejich předchůdci před staletími. Jen okolní kulisy se změnily.
Původní pevnost a palácové město Mandu je stále ještě obehnáno čtyřiceti pěti kilometry hradeb, které protíná dvanáct bran. Ale místní paláce dávno zpustly a zejí prázdnotou.

Čitrakút (Chitrakoot) je přesně tím místem, které v zahraničním průvodci po Indii buď nedajdete nebo mu bude věnováno maximálně deset řádků. Pro miliony indických višnaistů je však pojmem, který všichni znají a mnozí i navštívili. Podle velkého indického eposu Rámájany zde totiž Ráma, Síta a Lakšmana strávili čtrnáct let svého vyhnanství.
Není proto divu, že se Čitrakút stal důležitým poutním centrem.

Vesnice, která má 10 000 obyvatel? Jedině snad v Indii. A Orcha (Orča) si zachovala všechny výhody malé vesničky. Chybí tu velká betonová monstra, špína a nekonečný dopravní ruch, které jsou tak typické pro jiná indická města. Najdete tu klid a pohodu. A spoustu krásných paláců.