Džinistické poutní místo Sonagiri na titulních stránkách zahraničních průvodců nenajdete. Také v rámci Indie není příliš známé. Má však své kouzlo malého a důležitého poutního místa. Zaujmout vás může klidná vesnická atmosféra, desítky bílých chrámů i dobrá dostupnost z hlavního města.
Strávit tu můžete dvě hodiny i tři dny. Záleží na tom, jak jste naladěni a co od Sonagiri očekáváte.

Hospody a nálevny nejsou v Manipuru označené. Vládne tu totiž částečná prohibice. Buď vás tam vezme někdo, kdo ví, co hledá, nebo na ně narazíte náhodou. Na venkově to není problém, jsou všude. Ve městě mě tam zavedl místní průvodce.
I když sám nepiju, bylo zajímavé pozorovat atmosféru tolik odlišnou od zbytku Indie.

Najdete je na všech indických ulicích. Malé stánky, kde lze koupit a legálně vyzkoušet jednu z nejrozšířenějších drog světa. Betel. O indické zálibě v jeho žvýkání svědčí červené šplíchance slin na chodnících a zejména pak zabarvené a zkažené zuby jeho uživatelů.
Po prvním soustu se závisláky určitě nestanete. Co vede lidi k tomu, že betel žvýkají?